Soustředění talentované mládeže Raná 2023

Už po skončení loňského turnusu jsme se s Petrem Blaschkou dohodli, že letošní tábor upravíme tak, aby se nám děti co nejvíce potkali a taky abychom se mi dva jakožto hlavní vedoucí sešli v jednom termínu. Předchozí roky jsme měli každý jeden týden a střídali jsme se. Nebylo to optimální, a i některé děti se míjeli, podle toho který týden na táboře byli.
Letošní soustředění bylo zarezervováno opět na dva týdny ale děti jsme směřovali pouze na 1. týden. Týden druhý tak měli dospěláci z našeho klubu jen pro sebe.
Tradiční přípravy byli u nás i ve Vilémově hotové, stačilo naložit do aut a 13.8. 2023 odpoledne vyrazit na letiště. S varnsdorfskými věcmi mi pomáhá vedoucí kroužku Standa Rudínský a na Ranou nám věci odvezl Jaromír Cimpl, těsně před odjezdem na dovolenou.
Okolo 16. hodiny jsme byli na Rané a krátce po nás začali přijíždět rodiče s dětmi. Na letošní ročník se jich nakonec sešlo 12. 3 byli Vilémovští ,7 Varnsdorfských a 2 mimo klub.
Stavba stanů proběhla bez problémů, tak děláme to už několik let a i kluci mají natrénováno, kde bylo potřeba pomohli rodiče nebo my vedoucí. Do večera bylo všechno postaveno, dílna vybalená a klubovna se tak proměnila v naše pracoviště na nejbližších 14. dní. Večer jsme udělali mítink kdy jsme si řekli všechno důležité a co nás čeká.
Plán jsme měli ale jak se na konci ukázalo ne všechno jsme stihli.
První model který jsme se rozhodli postavit bylo vystřelovadlo se kterým kluci museli absolvovat i soutěž. Body z ní se pak započítávali do celotáborové soutěže .

V pondělí jsme tak začali stavbou vystřelovadel ale také byli naplánované 2 soutěže. Měli jsme v plánu každý den uspořádat dvě soutěže, které se již tradičně započítávali do celotáborových bodů. Ve fázi příprav soutěží na plno zabodoval Petr Blaschka, který inspirován některými televizními soutěžemi připravil hodně nových soutěží a u některých z nich se děti docela zapotili.
V pondělí děti plnili úkoly v soutěžích Slepec a Domino. Zatímco ve slepci musel jeden navigovat toho druhého který měl zavázané oči a musel podle navigace projít určenou trasu a nasbírat předměty, u Domina musel každý sám postavit z dominových kostek nakreslenou trasu a pak také všechny kostky dominovým efektem shodit. Oříškem se ukázala navigace kde si děti pletli pravou a levou stranu, dávali příkazy který ten „slepý“ nechápal nebo dělal úplně jinak .
Pracovní i soutěžní nasazení bylo každý den přerušeno ve 12:45 odjezdem na oběd do místní hospůdky a následujícím poledním klidem, kdy si děti mohli vyfasovat své mobily a mohli si zalézt do stanů a odpočívat. Jak teploty stoupali trávili nakonec polední klid u bazénu, samozřejmě ,že pod dohledem někoho z nás dospělých .
Po večeři která byla objednána na 18:00 a na kterou jsme rovněž jezdili do hospůdky na Rané jsme všichni pokračovali v rozdělané činnosti, ale nejčastěji se létalo ,protože polevovala denní vedra.
V úterý ráno na snídani jsem po pondělní dohodě a naplánování vyhlásili nejen kdo má ten den službu s úklidem ale také jaký je program dne .
Měli jsme v plánu dokončit vystřelovadla a připravili další dvě soutěže. Ani dnes to děti neměli jednoduché a v soutěžích Nošení vody a Šrouby a matice museli ukázat svou šikovnost.
Prvním úkolem bylo pouze ústy a za pomocí brčka nasát do pusy co nejvíce vody a tu po krátké trase přenést a nalít do připravených vtipně sestavených trubek tak aby po naplnění vodou na jejím konci voda vytlačila ping-pongový míček. Po prvotním testování jsme ale usoudili že potřebný objem vody bude moc veliký a že děti uženeme, což jsme vyřešili jednoduše přidáním dalších nejprve druhého pak ale i třetího pingpongáče, až jsme byli s náročností spokojeni. Co se ale rozpoutalo po odstartování první dvojice jsme ale sami netušili. Každý z kluků si našel svůj způsob jak a kolik vody do úst nasát ale hlavně jak ji donést co nejvíce pro naplnění trubic. Někteří vodu polykali a nedonesli nic, jiným voda tekla všude jen ne do připravených trubic a vzájemný řev smíchu to všem ještě stěžoval. Všichni soutěž ale nakonec zvládli a na svůj míček dosáhli.
Druhá soutěž byla naopak na manuální zručnost kde zadáním bylo z připravené krabičky najít odpovídající velikosti matic a ty našroubovat na správné šrouby. Matic bylo samozřejmě připraveno více než šroubů. I tady se někteří zapotili .
Mezi soutěženi se stále stavělo a kdo měl hotovo mohl večer zalétávat .

Panující vedra nás přiměla vymyslet nejvhodnější termín na tradiční běh na Ranou. Nakonec jsme se shodli, že středa hned ráno bude to ono . A klaplo to. Teplota 25 °C oproti odpoledním 32°C byla rozhodně snesitelnější. Byli jsme v očekávání, jaký nejrychlejší čas bude letos zaznamenán. Jako první vyrazili hlídky, které se rozmístili po trase a krátce po jejich ohlášení zdolání výškového tábora Raná jsem mohl na trat vpustit první soutěžící a v rozestupu 2 min pak další běžce.
Jako poslední vyrazili někteří dospěláci, kteří se chtěli výstupu také zúčastnit.
Středeční polední klid všichni přivítali. Po obědě a stavbě na dílně jsme se připravili na soutěž postavených vystřelovadel. Soutěž jsme nakonec uspořádali až navečer kvůli stále panujícím vedrům. Všechna děcka odlétala 10 soutěžních letů a do zápalu létání se nakonec postupně přidali i dospěláci. Létalo se až do tmy a z plochy nás vyhnalo až nemožné dohledávání modelů, které už prostě nebyli vidět.
Ve čtvrtek po snídani, kterou nám naprosto spolehlivě zajišťuje Mirek Řezníček pokračovali všichni v naplánované činnosti. Modelařina se již vydala odlišnými směry podle klubů a kdo co měl pro děti dál připravené. Kluci stavěli házedla pro kruhový hod, opravovali poškozené modely, potahovali A3, zkrátka co bylo potřeba nebo bylo v plánu. Po všechny dny jsem s těmi kdo měli zájem chodil léta s Rc modely. Měl jsem připravené dva. Jednoduchý motorový model STEP-OHNE a RESky které jsme dostali v rámci podpory mládeže ze Svazu modelářů. Nejčastěji jsme létali se STEP -ONEm kterého kluci rychle dostali do ruky. Je to hodné a povedené ero a ti co s námi létali pravidelně ho na konci tábora řídili samostatně. S RESkou doplněnou o motor jsme pak trénovali bezmotorový let a přistání. Vybraní kluci pylně trénovali na blížící se MČR mládeže. Byli to především Vilémovští, protože Varnsdorfští kluci se letos nekvalifikovali.
Čtvrtečními soutěžemi bylo Zatloukání hřebíků na čas a Drát. I u hřebíků jsme všichni pobavili. Varianty zatloukání hřebíků, které někteří kluci vymysleli byli „úžasné“ a opravdu zábavné.
Klid a rozvahu chtěla naopak soutěž Drát, kde bylo úkolem kovovým očkem projít trasu z naohýbaného drátu, a to bez doteku. Jakýkoliv dotek byl signalizován světelně, zvukově a byly za to přičítány trestné minuty.
Páteční den začal stejně jako ostatní, tedy rozcvičkou a ranní hygienou. Posilněni chutnou a vydatnou snídaní jsme se těšili na střelecký den. V plánu kromě modelařiny byla střelba ze vzduchovky a po obědě střelba z luku. Protože střelba ze vzduchovky na terč klukům moc nešla, improvizovali jsme a přidali jsme plechovky do kterých se měli trefit. To už byla jiná a bylo vidět že to kluky bavilo víc než jen terče. Posilněný touhle zkušeností jsem připravoval odpolední lukostřelbu doplněnou o střelbu do nafouknutých balónků. Lukostřelba šla klukům lépe a balonky tak byli pro zpestření. Podvečerní létání se vším kdo co měl od volňásků po RC zakončili páteční den
Sobotní opět parný den pro nás jako vždy znamenal dokončit vše rozdělané a připravit se na balení. Byli jsme ale rozhodnuti stihnout ještě soutěž Okapy. Rozestavěli jsme trasu, dva nejmenší kluci si vybrali své týmy a pak už se honil míček v okapech. Kluci tuhle soutěž znají, a tak věděli že je za každý spadlý míček čeká 10 dřepů. Rozhodovala pečlivost a přesnost načasování. V opačném případě museli týmy dřepovat.
Sobota je pro nás vedoucí také posledním dnem kdy musíme uzavřít všechny táborové body a připravit vyhodnocení celotáborové soutěže. Ne jinak tomu bylo i tentokrát. Dopsat, spočítat body, udělat pořadí, připravit ceny. Současně s celotáborovou soutěží vyhodnocujeme samostatně i běh na Ranou, za který dostanou všichni účastníci pamětní medaili a vyhodnocená byla i soutěž vystřelovadel.
Neděle stejně jako sobota je osvobozena od ranní rozcvičky, znamená ale poslední den pobytu a tedy nutnost vše sbalit a připravit k odjezdu. Starší kluci se tak střídali v úklidu svých pracovišť a bourání stanů, ti mladší si uklidili na dílně a s balením věcí a stanů jim pomáhali rodiče. Mezi 12. a 13. hodinou odjeli poslední děti. My s Petrem Blaschkou jsme si dobalili poslední věci a každý z nás se svou oblíbenou cestou vydali k domovu.

Miroslav Procházka, vedoucí tábora